Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak svačí záchranáři v Praze

18. 08. 2010 12:30:00
Pochutnával jsem si v jednom bubenečském bistru na čerstvém bramboráku, když jsem si povšiml, jak venku na poměrně rušné hlavní třídě zastavily tramvaje i auta, neboť tudy projížděl houkající a blikající vůz záchranné služby. Obrovská skříňová žlutá sanitka nečekaně zastavila právě před vchodem krámu s občerstvením, modrá blikající světla zhasla a siréna přestala kvílet.

Z vozu vyskočila záchranářka v červenožlutém oděvu, vešla dovnitř, spořádaně se postavila do fronty před pultem a když na ni přišla řada, objednala si s sebou nějaká čerstvě připravená jídla, zaplatila a vyčkávala, až jí to kuchař všechno připraví. Posléze obdržela dva balíčky, vyšla ven, nastoupila do sanitního vozu, řidič nastartoval, opět zapnul blikající maják, spustil sirénu a otočil vůz do protisměru. Na kolejích zastavila tramvaj i projíždějící vozy, aby daly záchrance přednost. Sanita rychle a nepochybně odfrčela směrem, odkud přijela .

Akce trvala asi 8 - 10 minut.

Okolostojící lidé, kteří to sledovali, se buď rozesmáli, nebo láteřili. Nějakému cizinci, jenž nechápal, co se přihodilo, kdosi anglicky vysvětloval, čeho se právě stal svědkem, načež cizinec zamračeně, vyjeveně a udiveně kroutil hlavou. I mne to udivilo, ale ne moc.

Byl jsem jen náhodným svědkem jednoho z mnoha českých výjevů. Záchranáři využili jisté výhody, jež jim umožňují pravidla silničního provozu. Pořídili si gáblík a navzdory otočce si sice zajeli, ale asi jen malinko, jinak se zas tak příliš nezdrželi na své cestě za ohroženým člověkem. Snad to ten zraněný oněch pouhých 8 - 10 minut vydržel, jinak měl smůlu, to dá rozum. Je ovšem také možné, že si záchranáři vyjeli opatřit jenom onu svačinku a sirénou s modrými blikajícími světly si urychlili vyčkávání na základně, neboť ve své pohotovosti se nesmí přece příliš zdržovat. Je jasné, že šlo o další a zcela běžné zneužití jisté svěřené pravomoci a netuším, kdo platí náklady takových výjezdů, ale nade vší pochybnost někdo jistě. Přesto lze pochopit, že i zdravotnící jsou lidé s potřebou se nasytit, neboť ve svém volnu asi nemají čas opatřit a připravovat si pokrmy. Zajímalo by mě sice, ví-li o takové svačinkové jízdě jejich šéf, ale volat mu nemíním a asi to nikdy nedozvím, byť tuším, že zakotví někde nahoře.

* * *

Mezitím se stalo, že se ozval ředitel Pražské záchranné služby, který se ujal vyšetřování, nešlo-li o sanitku z jeho stanice. Po řadě vzájemných a vysvětlujících emailů ohledně termínů příhody zjistil, že si pro jídlo skutečně přijela pražská posádka, ale doložil výpisem z GPS, že při příjezdu za občerstvením neužila signály. Já ovšem slyšel sirénu a viděl blikání světel, takže jsem buď měl vlčí mlhu, nebo šlo o jiný vůz, jenž houkal, a já ten signál přiřkl sanitce pana ředitele. Neumím to pochopit. Po obdržení pokrmů a po obrátce zapnula záchranka signály a odjela k případu. Korespondenci jsem uzavřel dopisem dne 10. září 2010:

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vážený pane řediteli, potvrzuji příjem Vašich včerejších mailů, včetně výpisu z GPS, a ujišťuji Vás, že doplním svůj blog o fakt z Vašeho sdělení.
Budu rád, pochopíte-li, že mým tematickým cílem nejsou kritické reportáže, (to bych užíval konkrétní údaje), ale eseje neboli úvahy, v nichž mi jde výhradně o obecnou charakterizaci některých jevů, jež naplňují život české společnosti. Předpokládejme, že si obsah blogu přečtou další provozovatelé záchranné služby i jiné veřejně působící činnosti, a díky tomu pochopí, že jsou na očích občanů, kteří si z jejich počínání vytvářejí určitou kvalitu percepce.

Na závěr mi dovolte osobní doušku. Na přechodu se zeleným panáčkem nelítostně srazilo auto mou šestiletou vnučku; díky rychlosti záchranné služby a okamžitému zásahu a umění chirurga přežila dívka svá těžká zranění. Těch 10 dnů, než se probrala z bezvědomí, bylo strašlivých. Od té doby jsem velice vděčný záchranářům, ale zároveň i citlivý na veškeré projevy ledabylosti a všelijaké arogance. Bylo by dobré, aby má snaha vedla k odstraňování příčin šlendriánu, jímž jsme v nebývalé míře obklopováni, nikoliv k jeho chlácholivému zdůvodňování.

Zdeněk Pošíval

Autor: Zdeněk Pošíval | středa 18.8.2010 12:30 | karma článku: 20.74 | přečteno: 2258x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Gayer

Předvolební pohledy 13. - Den, kdy konečně zvítězila pravda a láska....

Podlední díl z cyklu Předvolební pohledy: Tentokrát, jak bude vypadat den, kdy konečně zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí....

20.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 171 | Diskuse

Karel Ábelovský

Složitá a také trnitá, bývá cesta

... k jednoduchým pravdám, které jsou-li skutečně pravdou, jsou vždy kupodivu prosté a jednoduché. Paradox, ale tak to prostě je. A také se ptáme "komu ku prospěchu", což bývá jasný ukazatel směru pátrání, po takové pravdě.

20.10.2017 v 11:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 77 | Diskuse

Pavel Chalupský

Koho se naše demokracie bojí?

Povím Vám životní příběh jednoho policisty. Psal se rok 1980 a po ukončení nástupní policejní školy byl společně s dalšími 150 kolegy na rok ROZKAZEM převelen k ochraně státních, vládních budov. Zdůrazňuji ROZKAZEM.

20.10.2017 v 9:27 | Karma článku: 23.68 | Přečteno: 594 | Diskuse

Pavel Liprt

Za práci pro vlast by se platit nemělo

Současné a patrně i budoucí obyvatele Sněmovní ulice spojuje to, že u nich není nouze o „zábavu“. Politici si předávají pomyslný štafetový kolík trapnosti a lidé nevědí, za kterého se mají stydět víc a koho mají volit.

20.10.2017 v 8:51 | Karma článku: 11.77 | Přečteno: 209 | Diskuse

David Jaroš

Jsem homosexual – proto jsem prohrál – určitě!

Včerejším dnem (19.10.2017), pan Matěj Stropnický udělal takzvaný coming out (https://www.novinky.cz/domaci/452407-jsem-gay-sdelil-den-pred-volbami-lidr-zelenych-stropnicky.html ), tj. přiznal se ke své orientaci. Nyní než budu

20.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 32.44 | Přečteno: 2547 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2681
Režisér v důchodu, nyní převážně autor beletrie.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.