Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hrozivá zjevení

2. 05. 2010 12:00:00
Na 1. máje, neboli o Svátku práce, jsem chodíval slavit, nejprve v průvodu, později v nejrůznějších příjemných setkáváních, ale od chvíle, kdy vtrhli k Máchovu pomníku na Petříně estébáci, nevytáhnu paty z domu. První květen mi tenkrát otevřel oči.

U onoho pomníku jsem se nacházel se svými spolužáky, zažil jsem tam už po setmění veliké shromáždění mladých lidí, jejichž mysl zaplavila především jarní touha, rozněžnění a otevřené láskyplné náruče. Potom v té tmě někdo vykřikl cosi o tom, že není maso, není kmín, hlavně, že létá Gagarin, a brzy na to se začalo zatýkat. Komu se nepodařilo zmizet v tmavých křovinách a chytili ho, byl antonem odvezen do vazby v Bartolomějské. Tam bylo od těch již zadržených tvrdě požadováno udání jmen dalších studentů, jimž se podařilo na Petříně uniknout: dostalo se jim dodatečného zatčení nebo pozvání k výslechu. Potom následovaly vyhazovy ze škol. Z naší fakulty na pokyn STB vyloučil děkan čtyři posluchače, ostatním, včetně mne, naděloval výstražné důtky: stačila prostá osobní přítomnost na Petříně.

Letos jsme si s manželkou udělali špacír v parku na Bílé Hoře a dopřáli si oběd v nedaleké zahradní restauraci: první májový den nám připomněla jen snítka šeříku. Večer jsme si pustili v televizi zprávy a zhrozili se.

Z obrazovky na nás hleděla hrůzná zjevení.

Komunisté slavili svůj Svátek práce na pražském Výstavišti, objevil se mezi nimi i někdejší koryfej českých bolševiků Milouš Jakeš, ale především zde visely portréty V. I. Lenina a J. V. Stalina. V Moskvě pochodoval mohutný průvod a táhl s sebou dokonce jejich obrovské podobizny.

Přiznám se, že se mi orosilo čelo z vědomí neuvěřitelných souvislostí, když jsem zíral na obličej jednoho z největších mordýřů 20. století, zejména nedlouho potom, kdy se nám znovu připomněla Katyňská tragédie, v níž udělil pokyn k zavraždění 22 000 polských důstojníků a intelektuálů.

Proti adoraci vůdců zločineckého bolševismu nikdo nezakročil.

Před pár dny jsem se dočetl o jedné rakouské poslankyni, která podala návrh na obnovení nacistické strany. Návrh vzbudil po celé Evropě velké pohoršení. I mne to pořádně zvedlo ze židle, ale po kratičkém zamyšlení jsem se přestal ježit a divit se. Položil jsem si otázku, mám-li vůbec právo se horšit, když v mé vlastní zemi beztrestně vlají fangle idejí, jejichž propagace je zakázaná, a vyvěšují se portréty hlavních strůjců nenávistné a zrůdné filozofie?

Připadám si náhle a prostě jako v dost pitomém snu.

Autor: Zdeněk Pošíval | neděle 2.5.2010 12:00 | karma článku: 26.21 | přečteno: 2122x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Gayer

Předvolební pohledy 13. - Den, kdy konečně zvítězila pravda a láska....

Podlední díl z cyklu Předvolební pohledy: Tentokrát, jak bude vypadat den, kdy konečně zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí....

20.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 171 | Diskuse

Karel Ábelovský

Složitá a také trnitá, bývá cesta

... k jednoduchým pravdám, které jsou-li skutečně pravdou, jsou vždy kupodivu prosté a jednoduché. Paradox, ale tak to prostě je. A také se ptáme "komu ku prospěchu", což bývá jasný ukazatel směru pátrání, po takové pravdě.

20.10.2017 v 11:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 77 | Diskuse

Pavel Chalupský

Koho se naše demokracie bojí?

Povím Vám životní příběh jednoho policisty. Psal se rok 1980 a po ukončení nástupní policejní školy byl společně s dalšími 150 kolegy na rok ROZKAZEM převelen k ochraně státních, vládních budov. Zdůrazňuji ROZKAZEM.

20.10.2017 v 9:27 | Karma článku: 23.68 | Přečteno: 594 | Diskuse

Pavel Liprt

Za práci pro vlast by se platit nemělo

Současné a patrně i budoucí obyvatele Sněmovní ulice spojuje to, že u nich není nouze o „zábavu“. Politici si předávají pomyslný štafetový kolík trapnosti a lidé nevědí, za kterého se mají stydět víc a koho mají volit.

20.10.2017 v 8:51 | Karma článku: 11.77 | Přečteno: 209 | Diskuse

David Jaroš

Jsem homosexual – proto jsem prohrál – určitě!

Včerejším dnem (19.10.2017), pan Matěj Stropnický udělal takzvaný coming out (https://www.novinky.cz/domaci/452407-jsem-gay-sdelil-den-pred-volbami-lidr-zelenych-stropnicky.html ), tj. přiznal se ke své orientaci. Nyní než budu

20.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 32.44 | Přečteno: 2547 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2681
Režisér v důchodu, nyní převážně autor beletrie.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.