Stát jako dojná kráva

Rád bych cosi poznamenal k hrozící stávce dopraváků, ale nemíním se vůbec zabývat tisíckrát omílanými aspekty. Mnohým z nich příliš nerozumím, jiným se snažím porozumět a z některých mi zůstává rozum stát.

Ale jak pravím, pominu je a zmíním jediný, který jaksi uniká pozornosti médií i politiků, nicméně podle mého názoru jde o jádro pudla.

Představuji si, že třeba v hypermarketu odstraní majitelé zábrany chránící volný odchod z prodejního prostoru a placení ponechají čistě na dobrovolnosti zákazníků. Vsadím se, že do týdne takový podnik zkrachuje, ale majitel je klidný, neboť ví, že ztráty uhradí stát. Je něco takového myslitelné? Těžko.

Proč je to však myslitelné v dopravních prostředcích?

Jezdím často městskou hromadnou dopravou: v Praze jednak tramvají, jednak metrem. Na rozdíl od jiných metropolí tu však neexistují žádné zábrany, jež by bránily vstupu k vlakům bez placení. A v tramvajích neexistují žádní průvodčí, dokonce ani bdělí řidiči, kteří by vyžadovali od cestujícího zakoupení jízdenky. Už dlouhou řadu let jsem nezažil v tramvaji ani v metru revizora (kontrolora). Zato shledávám, jak se MHD stává útočištěm bezdomovců a flamendrů, kteří tu nacházejí teplo a střechu nad hlavou; a také jak se nemálo mladých rytců realizuje vrypováním nesmyslných obrazců do skel vozů, aniž by jim v tom někdo zabránil či jim to dovolil. A také jen velice zřídka a vzácně vidím nějakého pasažéra, jak si nechává cvaknout v příslušném strojku jízdenku. Nestává se z platících cestujících vlastně jakási diskriminovaná menšina?

Ztráty dopraváků díky obrovské množině černých pasažérů musí být astronomické. Přesto jsou v klidu, mají za zády stát. Není to tak trochu vyžírkovství? Co všechno ještě bude muset stát záplatovat?

A to je vlastně celé, co jsem chtěl poznamenat.