S měsíční částkou důchodu, jinak též nazývaném penzí, nemá třináctý důchod jako plat samozřejmě pranic společného, neboť autoři iniciativy operují jen s potupnou částkou 2.400,- Kč. Tahanice politiků o jednorázový a rádoby záplatovací příspěvek není sporem o přilepšení starým lidem, je ponižující a trapnou bitkou o prestiž mocichtivých osob.
(Tím samozřejmě neříkám, že by se starému člověku nehodilo jakékoliv přilepšení.)
Přestože třináctý důchod je zjevný klam, jenž má budit dojem třináctého platu a je realizován pouze jako sugestivně pojímaný politický volební trik, převzaly tento falešný termín i média a zacházejí s ním jako s určujícím a pravdivým faktem. Dokolečka jej už nějaký čas a bezmyšlenkovitě omílají.
Nehorázný plk šíří do světa a výrazně ovlivňují veřejnost.
Že se opičí hlasatelé, kteří jenom čtou, co jim napíší v redakci, není divu, nemají mít vlastní myšlení, byť si často kvůli platovému zařazení říkají moderátoři, od nichž se ovšem trocha myšlení očekává. Obávám se, zdali se podvod a lhaní nestává součástí obecně pojímaného českého folkloru.
Pro mnoho lidí je zpráva slyšená ve sdělovacích prostředcích věrohodná. Kromě samotných a bezmocných důchodců o ní málokdo přemýšlí, a rovněž málokoho napadne, že se za ní skrývá šlendrián, povrchnost a ledabylost státem sociálně zajištěných zaměstnanců.
Jen jednou jsem zaslechl z úst redaktora Událostí České televize, že tu věc alespoň solidně pojmenoval termínem "tak zvaný třináctý plat". Jediná bílá vrána se svědomím, vlastním mozkem a trochou odvahy?
Úsilí o získání volebních hlasů je paradoxně zbavené empatie s člověkem. Navíc ústy hlasatelů i moderátorů sdělovacích prostředků se následně projevuje trestuhodným opovrhováním veřejného mínění a docela sprostě spekuluje s důvěřivostí slušných lidí. Navíc ve chvíli, kdy pracovníci justice začínají tvrdě vyžadovat dokonce čtrnáctý plat, samozřejmě v plné měsíční výši, stává se taneček kolem důchodců parádním výsměchem.