Že by se mé představy o studu přežily a čas je odnášel do nenávratna?
Ve Znojmě souložila učitelka se žákem, při aktu se nechali nahrávat na video. K pobavení spolužáků, kantorů, rodičů a veřejnosti se to prezentovalo na internetu. Ředitel školy pravil, že jde o soukromou záležitost. Protestoval sice školní inspektor, leč žactvo sepisovalo petici za udržení sexuálně prezentované kantorky na škole.
Zároveň se nám mění významový slovník. Není již radno hovořit o přítelkyni či příteli, aniž by se to nepovažovalo za vztah běžného soužití v nezávazném erotickém kamarádství. Pornografie je na serveru volně přístupná bez ohledu na věk komukoliv. A je vůbec ještě příznačné či udivující, že největší rozvodovost v Evropě má Česko?
Přemítám o tom, kam a proč se stud vlastně vytrácí.
Stud je ovšem spíš jevem kulturním než přirozeně živočišným.
Britský zoolog profesor Desmond Morris se dlouhodobě zabývá atavismy, (tj. vlastnostmi, jež v nás uvízly po zvířecích předcích), a rozvinul zajímavou úvahu. Mimořádně mě zaujala.
Vedle mnoha takových pozůstatků (pudů), které v nás setrvaly, považuje totiž za ústřední atavismus u mužů agresivitu, u žen pak sexualitu. Z toho usuzuje, že každá společnost, vědomá si nebezpečí ze živočišně zděděných vlastností, musí v zájmu sebezáchovy své atavismy nutně kultivovat.
Má to však háček: pokud se to s kultivací přehání, společnost zdegeneruje; pokud se však vůbec kultivace neprovádí, nebo se uskutečňuje nedostatečně, dochází k excesům.
Kultivace probíhá nastolením moudrých řádů: v náboženství přikázáními a v občanské společnosti určitými zákony. Všechny kmenové, národní či státní kultury se o to svým vlastním způsobem opravdu snaží.
Leckde se tak děje velmi tvrdě, ale také nerovnoměrně: kupříkladu sexualita je v některých kulturách redukována zahalováním postavy, někdy dokonce i krutou obřízkou zevních pohlavních orgánů, kdežto agresivitě (militantnosti) se ponechává pro různé formy realizace volné pole.
Jinde naopak společnost ponechává sexualitě otevřenost, odhalování těla se stává obyčejem, pohlavní orgány se esteticky bezostyšně upravují a předvádějí, kdežto agresivitu sice redukuje obecně pěstovaným odporem vůči jakékoliv militantnosti, dokonce i k té neodmyslitelně obranné, ale verbálně prezentovanou agresivitu ponechává bez zábran, (viz například v diskusích na internetových denících). Proti vybujení agresivity třeba na technu, na fotbalových stadionech nebo v autech na silnicích, právě tak jako proti veřejně prezentované sexualitě i na ulicích, je ustrašená a tváří se bezradně.
Je nabíledni, kudy se ubírá kultivace atavismů jedinců v české společnosti, leč dosud mi uniká, jde-li o proces vedoucí k excesům, či naopak k degeneraci.
A stud? Obávám se, že ten se patrně nehodí nikam.