Nelibost ve mně silně narůstá ze dne na den. Zejména aféra kolem pana Topolánka je pro mne vrcholem velikého znechucení českým veřejným děním.
Jak vidím z nejrůznějších reakcí kolem sebe, zdaleka nejsem sám, kdo si začíná myslet, že politika se stala azylem pro nedovzdělance. I nejasnosti kolem pofiderních získávání akademických hodností a titulů vedou k podezření o příčinách šlendriánu českých politických představitelů. Snaha ozdobiti své jméno vysokoškolským titulem, aniž je motivována získáním potřebných vědomostí, je zároveň příznačným opovrhováním etikou a ztrátou elementární slušnosti.
Na rozdíl od jiných kultur je titulování v Česku naprosto primární, kdežto znalosti a opravdové schopnosti jsou druhořadé. Nedbalost a ledabylost spočívá pak nejenom v nedovzdělanosti, ale podtrhuje v podstatě i smutnou skutečnost, že podvod se stává běžnou normou chování.
Předsedové nejsilnějších politických stran se sice prokazují jakousi technickou schopností vyjádřenou inženýrskými diplomy, ale nad jejich kulturní a mravní úrovní zůstává mnohdy i rozum stát. Jinak si nedovedu vysvětlit jejich téměř okázalou výměnu stárnoucích manželek za nové a mladší partnerky, jejich hrubiánství a opovrhování pravdou či neplnění slibů. Však i jeden z nich blábolil v naposledy skandalizovaném rozhovoru, když se homosexuálům chlubil, kam chodil zahýbat s místopředsedkyní sněmovny. Touto nehorázností mínil demonstrovat svůj osobní smysl pro mravnost tolerance.
Lze jmenovat i několik politiků s doktorskými tituly lékařů, kteří se projevují spíš jako trhovci, než jako představitelé ušlechtilého povolání. Myslím, že bych si od těchto doktorů nenechal vyvrtat zub, bál bych se od nich přijmout i recept na lék proti nespavosti. Paradox vězí v děsivém poznání: nemáte-li vůli po řádném vzdělání, ani schopnost býti odpovědným ve svém povoláním a svými výsledky dospět časem i k moudrosti a nelze vám tudíž svěřit řádné rozhodování o lidech, pak se dejte na politiku.
V politice můžete rozhodovat o českém člověku libovolně, bez rizika a beztrestně.
