Kultura a umění jsou přece dva odlišné pojmy

Nejsem lingvista, natož etymolog či sémantik, ale mnohé jazykové pozůstatky po vládě komunistů mě štvou: kupříkladu kumulace dvou rozdílných kategorií kultury a umění.

Přestože jde o dva radikálně odlišné pojmy, pro mnohé jde o synonymum téhož. Že to pletou lidé, jejichž znalosti vznikají a rodí se odposlechem a opičením, mě neudivuje, ale že to dodnes pletou redaktoři tzv. "kulturních rubrik" i jiní publicisté a učitelé, prostě intelektuální elita, čímž myslím odborníky poučené a kvalifikované, mě docela pohoršuje.

V médiích setrvaly dosud rubriky nazvané KULTURA, ale obsahově se věnují výlučně umění: jiné tematiky z oblasti kultury pomíjejí. Proč umělecká tvorba či umělecká výkonnost nemá dosud vlastní rubriky, nevím, nechápu to, když své rubriky mají politika, ekonomika, finance, cestování, auto, zdraví a další. Cosi se ve mne ježí, mám-li znovu a znovu poukazovat na onen rozdíl. Elementární poučování z oblasti základního vzdělání je mi trapné, pro jistotu však připomínám:

KULTURA je souhrnem duchovních hodnot, to jest naprosto všeho, co vzniklo jako plod lidského myšlení, jímž se lišíme od tvorů, jejichž život se řídí pouze genetickým pudem.

UMĚNÍ je schopnost člověka hledat krásu vytvářením nové skutečnosti zobrazováním jevů a rovněž i jedinečná schopnost ovládání určitých nástrojů, jimiž vyjadřuje estetickou povahu díla.

Rozdíl mezi oběma pojmy je evidentně značný a výrazný. Proč to tedy docela obecně splývá?

Řekl bych, že k té podivné kumulaci došlo v dobách, kdy vítězní komunisté zaváděli v zemi své pořádky. A protože nebyli kromě idejí třídního boje schopni hlubší myšlenkovosti, z níž vyplývají veškeré hodnoty a na níž stojí lidská kultura, přehodnotili si i ten pojem. Vše, co souviselo s duchem, jim prostě překáželo, příčilo se to marxleninskému materialismu: umění jim však nevadilo, protože dokázalo zobrazit ohromující velikost soudruhů Stalina, Gottwalda i báječnou nádheru hrdinů socialistické práce v písních, skulpturách a dramatech.

Zrušili i místní společenské domy či víceúčelové sokolovny a nahradili je "domy kulturními" neboli "kultůráky"; v tom zásahu šlo o jejich oblíbenou a osvědčenou metodiku příšerného zjednodušování. Program kulturáků se oproti minulosti samozřejmě nezměnil, dál se v něm provozovaly hospodské zábavy, tancovačky, občas i nějaká umělecká vystoupení (většinou slepené estrády), jimž se začalo hloupě říkat "kulturní programy".

Pojmy časem splynuly: v myslích drtivé množiny lidí se kultura zredukovala převážně jen na jediný z mnoha jejích projevů: na umění. Uchytilo se to, prorostlo to i do kolotání současné demokracie a patrně setrvalo jako dědictví z totality.

Jde o jeden z celé řady paradoxů, jimiž je infikována naše realita ve struktuře pozůstatků doby, kdy běžným způsobem jak manipulovat lidmi, bývalo učinit jim chaos a zmatek v chápání pojmů.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

P.S.

V Zápisníku Dušana Třeštíka jsem narazil na zajímavý úryvek: Co je opakem kultury?

"V posledních deseti patnácti letech se v Evropě prosadil nový pojem kultury. Až dosud byla kultura osvíceným pojmem, jeho protiklad se jmenoval nevědomost. Dnes naproti tomu používáme pojmu kultura v romantickém smyslu, dnes ztotožňujeme kulturu s tradicí, a protikladem kultury je jiná kultura, a protikladem této druhé kultury je opět jiná kultura a tak stále dokola."

(Jose Maria Riado, španělský islamista a diplomat v Cultura y Nation (Argentina) 2003)