Prasečí chřipka v českém podání (1. část)

Minulý týden zavolala do mého bytu praktická lékařka, což za posledních 30 let učinila poprvé, aby se zeptala, mám-li zájem o očkování proti prasečí chřipce, neboť mě jako rizikového pacienta vybrala pojišťovna. Souhlasil jsem.

Lékařka mi dále sdělila, že v tom výběru je 10 pacientů, kteří se musí ovšem dostavit najednou, neboť vakcína je v deseti dávkách uložena v jediné láhvičce a musí se aplikovat naráz. Odpověděl jsem, že se časově podřídím ostatním.

"Jenomže já tu vakcínu ještě nemám", oznámila mi paní doktorka, "zavolejte koncem týdne!"

Koncem minulého týdne jsem zavolal, leč vakcína ještě nedorazila. Byl jsem tudíž požádán, abych zavolal začátkem příštího týdne. Zavolal jsem tedy dnes, abych se od nešťastné paní doktorky dozvěděl, že vakcína bohužel ještě nedorazila. Mám zavolat zase příští pondělí. 

V rádiu na veřejnoprávní stanici jsem si mezitím vyslechl odbornou zprávu, jak se lidé nechtějí očkovat. Několik známých se mi svěřilo, že by měli o očkování zájem, ale nemají možnost. A také mi mailem přišla již pátá přiblblá informace, že proti chřipce je dobré chovat doma neloupanou cibuli.

Český šlendrián fičí ze všech stran a lidé, odpovědní za zdravotní situaci, se už nenamáhají alespoň se zardít. A lžou... A lžou... A slušní čeští občané se z bezradnosti začínají obracet k šamanům.

(Pokračování v blogu Prasečí chřipka v českém podání, část 2., ze dne 18. 12. tr.)