Divadlo v proměnách času

Zaparkoval jsem na chráněném parkovišti Městského divadla v Českém Krumlově, a hned se ke mně přihrnula jakási paní a zeptala se, patřím-li k těm ochotníkům. Nejprve se mě to jako absolventa DAMU a mnohaletého profesionála trochu dotklo, ale pak jsem kývl, že k nim patřím. Na nové inscenaci tu sice pracoval profesionální štáb, ale s obsazením prošpikovaném amatéry.

Mnohá česká divadla totiž zrušila své vlastní činoherní soubory s každodenním provozem a přešla na systém stagionů, což v praxi znamená, že lokálním občanům poskytují kulturní služby v představeních či koncertech hostujících divadelních, hudebních nebo estrádních zájezdových skupin z metropolí a velkých měst, kde stálé soubory setrvaly a vedle tvorby pro domácí scénu provozují i zájezdovou činnost.

Leckde, zejména pak na vesnických scénách, existuje dosud čilá ochotnická činnost, která zhusta vzniká jako tak zvané sousedské divadlo pro pobavení příbuzných a známých. Nastudování dramatických kusů tu vznikají vedle různých bálů a zábav spíš rovněž jako druh místní společenské zábavy: při premiéře mívají i poslední představení. Aniž bych si dovolil takovou činnost bagatelizovat, není divu, že výsledky neškoleného sousedského typu divadla hodnotově prostě diletují; v poměření se skutečně uměleckými výkony mohou obstát jen výjimečně a málokdy. (Výjimky pochopitelně existují, kupříkladu v moravských Boleradicích jsem zhlédl představení, nad jehož úžasnou úrovní jsem dojetím ztrácel dech.)

Nejedno stagionové městské divadlo však štědře podporuje i vlastní tvorbu: činí tak, aniž by angažovalo umělce do zaměstnaneckého poměru. Spojuje špičkové amatéry s ochotnými profesionály, kteří se sjíždějí z nejrůznějších končin, aby tu společně nastudovali některý z vybraných dramatických titulů a obohacovali tak kulturu kraje. Dosahují často pozoruhodných uměleckých výsledků. Zajímavě se v nich stírá i někdejší propastný rozdíl mezi profesionálním umělcem, (jehož je divadlo prostě osobním povoláním), a divadelníkem, jenž tuto činnost jako zaměstnání neprovozuje. Z hodnotového hlediska je herecký amatérismus podobný i s jinými zaměřeními provozovanými neprofesionálně: známe přece vynikající odborníky, (muzikanty, chovatele, pěstitele, řemeslníky, programátory, léčitele, hasiče), jejichž fortelnou službu rádi a pravidelně vyhledáváme, přičemž je nám o nich známo, že svůj obor jako stálou živnost neprovozují.

Jak vidno, někdejší synonymum diletant = amatér ztrácí jaksi své někdejší etymologicky významové opodstatnění, leč právě tak na druhé straně ono nemyslitelné synonymum profesionál = ochotník nečekaně nabývá opodstatnělého smyslu.