Z politiky a jedné ženské mám v hlavě zmatek
Posláním rozumím službu lidu své země, prostě službu národu. A tudíž jde o to, že v našem českém prostoru převládly zcela jiné a pro národ naprosto nedůležité zájmy, totiž přesně to, co ať již zprava, anebo zleva volící občané vůbec nepotřebují. Až do dnešního dne jsem se domníval, že levice v demokratickém režimu preferuje zájmy společnosti nad zájmem jedince, kdežto pravice preferuje práva jedince i nad společnost. A teď mám pocit, že se to protismyslně obrátilo. Útok na pravicovou koaliční vládu vítězně vedený z levicové opozice, jako by byl motivován nikoliv předpokládaným zájmem společnosti, ale výhradně osobními, individuálními a vlastně vyloženě a prestižně sobeckými zájmy jednotlivců. Čirou náhodou jsem tehdy v televizi vyslechl jen jediný úryvek rozprav před hlasováním o důvěře. Je třeba jej znovu připomenout. V přímém přenosu naříkala ve sněmovně jakási paní:
... Že jí kdosi ubližuje, nebere ji vážně, přestože by se tak ráda účastnila něčeho pozitivního, takže když dostala do ruky tu strašlivou moc svého hlasu, aby rozhodla, tak teda rozhodne proti těm, co ji nemají rádi a postaví se tak na stranu těch, s nimiž by jinak nechtěla být...
Do mikrofonů našeho nejvyššího zákonodárného sboru fňukala a blábolila panička s mentalitou ublíženého justamentálního dítěte, jež ze vzdoru kope kolem sebe, protože jí nepůjčili medvídka. Nesnil jsem, nepožil jsem žádné alkoholické nápoje, byl jsem střízliv a při naprostém vědomí. Přesto jsem se musel ptát, jestli mě nešálil zrak a neselhal sluch. Tahle sebelítostivá, žehrající a naprosto neodpovědná osoba, rozhodla o osudu národní prosperity a zpochybnila před světem i pověst republiky. Spektákl o jedné mrňavé rybičce, avšak s nadměrnou váhou. Přidala se však doslova fatálně ke hře mnohem větších ryb i paryb, jejichž oblíbeným skotačením jsou kotrmelce.
Mám v hlavě zmatek, protože netuším, kde je vlastně kauzalita chyby, kromě té, samozřejmě, že tu ženskou někdo zvolil, vsunul ji do kapes enormě slušné odměny za její neodpovědnost a přidělil jí tak i moc nad námi všemi. A ejhle! Opět se zjevila další postavička, paradoxně pocházející původně z levého spektra, a rozvířila vodu v politickém akváriu tak, že z kotrmelců se staly veletoče.
Že jedinec nic neznamená? Znamená, ne že ne! Jsem rovněž jedinec: proto si budu muset moc dobře zapamatovat přes co a přes koho takové osoby do českého zákonodárného sboru vlastně pronikají.
Zdeněk Pošíval
Prázdniny začínají, sláva anebo ouvej?
Dnes začínají prázdniny a svět kolem mne se naráz změnil. Děti obdržely svá vysvědčení hned ráno a už dopoledne je jich nezvykle plná ulice.
Zdeněk Pošíval
Za první dámou na Cyrana?
Za mimořádné účasti celebrit jsem zhlédl premiéru Cyrana, jež byla pojímána jako společenská událost velkého rozměru: podobnou návštěvnost osobností i osůbek veřejného života jsem tu dosud nezažil. Proč asi? A také jsem si po představení přečetl několik kritik a recenzí, po výtce poněkud rozpačitých, jež si jen okrajově a decentně si všímaly některých detailů, avšak nepostihovaly přitom celkovou kreativní úroveň divadelního inscenačního díla. A především a úzkostlivě se vyhýbaly jeho myšlenkovému poselství. Proč asi?
Zdeněk Pošíval
V téhle zemi se snad závidí i cizí neštěstí
Občas sleduji diskuse pod některým z pozoruhodných článků internetových sdělovacích médií a nestačím se divit, jak se viditelná a slyšitelná část mladá generace vyjadřuje k současnému stavu české společnosti. A běhá mi mráz po zádech.
Zdeněk Pošíval
Lze v Čechách zabíjet beztrestně?
Ne nadarmo nazývá Ondřej Neff naši zemi Blbákovem. Zpočátku se mi to příliš nelíbilo, ale čím dál častěji se stává, že mu dávám nejenom za pravdu, ale mám chuť použít pro panující český šlendrián i mnohem tvrdší pojmenování: kam se podívám, tam kvete zlodějna, korupce, podvody, nečestnost. A přiznávám, je mi z toho úzko. Jako by se v mé vlasti začala hnilobně rozkládat celá lidská společnost.
Zdeněk Pošíval
"Náš exodus, váš exitus!"
"Náš exodus, váš exitus!" Tuhle hrůzu vypustili ze svých úst stávkující lékaři. Neuvěřitelné!
Zdeněk Pošíval
Pozor, starý člověk!
Sdělovacími prostředky, zejména pak ve televizi, proběhla rádoby dojemná informace o tom, že budeme obdaření novou dopravní značkou - Pozor! Kráčející starý člověk!
Zdeněk Pošíval
Oprsklost a cynismus mocných starostů českých
I Franz Kafka by se podivil, kam až zašlo jím tematizované odcizení člověka. A to v jeho dobách úřady jaktakž fungovaly, a když napadl sníh, zametalo se před vlastním prahem, aby nedošlo k uklouznutí a zranění.
Zdeněk Pošíval
Blbá nálada českého člověka
Poslední dobou se dost často v televizi vysílá dnes již historické intermezzo, v němž prezident Václav Havel konstatoval, že "u nás vládne blbá nálada", čímž sice myslel jen onu chvíli či údobí, kdy to vyslovil, jenomže já mám bohužel pocit, že naštvanost, mrzutost, nakrknutost či zachmuřenost vládne u nás pořád; aspoň si nepamatuji, že by tomu bylo jinak.
Zdeněk Pošíval
Migrace Romů z kanadského pohledu
Když jsem potřeboval po nějaké době znovu navštívit synovu rodinu v Kanadě, narazil jsem na úřední komplikace, a tak nezastírám, že patřím mezi ty naštvané týpky, kteří museli shánět povolení ke vstupu do Kanady, vyplňovat anglicky dotazníky, nechávat se fotografovat podle nadiktovaného klíče záběru, čekat na nejistotu vyřízení a nakonec i zaplatit konzulátu nemalý peníz.
Zdeněk Pošíval
Jak svačí záchranáři v Praze
Pochutnával jsem si v jednom bubenečském bistru na čerstvém bramboráku, když jsem si povšiml, jak venku na poměrně rušné hlavní třídě zastavily tramvaje i auta, neboť tudy projížděl houkající a blikající vůz záchranné služby. Obrovská skříňová žlutá sanitka nečekaně zastavila právě před vchodem krámu s občerstvením, modrá blikající světla zhasla a siréna přestala kvílet.
Zdeněk Pošíval
Zaplaťte i za svou smrt!
Napadají mě i další názvy, třeba: Necháme vás klidně umřít, stejně nám zaplatíte! Já vím, je to silná káva, opravdu na pováženou, ale za úvahu stojí. I pan Věnek Kulhánek se pozastavuje nad podivnou praxí, což mě patrně pošťouchlo k tomu, abych se rovněž přidal se svou pochybností.
Zdeněk Pošíval
Praha potřebuje ponocného
Nedávno ukázala kamera jedné zpravodajské stanice, kterak ještě po půlnoci hučí provoz restauračních podniků na uličních zahrádkách a jak svým randálem ruší spánek okolních obyvatel. Když se na vinohradské Korunní třídě reportér zeptal majitele podniku, proč nedodržuje vyhlášku o rušení nočního klidu, byl velice sprostým způsobem vykázán a málem inzultován. O kus dál se situace v bleděmodrém opakovala.
Zdeněk Pošíval
Proč nemám rád dušenou mrkev
Jiří Císler a Luděk Nekuda bývali kdysi mými oblíbenými kumštýři a měl bych tudíž nejeden důvod si některá jejich vystoupení vizuálně i auditiovně zakonzervovat. Tak si je mohu připomínat vhodněji, než jenom svou ochabující pamětí. Jenomže to by nesměla existovat Česká televize a otravovat mě svým prapodivným zacházením s reklamou.
Zdeněk Pošíval
Hrozivá zjevení
Na 1. máje, neboli o Svátku práce, jsem chodíval slavit, nejprve v průvodu, později v nejrůznějších příjemných setkáváních, ale od chvíle, kdy vtrhli k Máchovu pomníku na Petříně estébáci, nevytáhnu paty z domu. První květen mi tenkrát otevřel oči.
Zdeněk Pošíval
Uhni mi, krávo!
Bydlím v převážně poklidné ulici nedaleko pražské Stromovky; včera vykouklo z mraků jarní sluníčko a já šel otevřít okno a vpustit do svého pokoje čerstvý vzduch. Vyhlédl jsem ven. Nedaleko pode mnou na ulici stála dáma, asi padesátiletá, u nohou se jí batolil dvouletý klouček, patrně vnouček, broukal si a strkal před sebou maličké autíčko.
Zdeněk Pošíval
Nevzdělanost a nemoudrost mocných
Nelibost ve mně silně narůstá ze dne na den. Zejména aféra kolem pana Topolánka je pro mne vrcholem velikého znechucení českým veřejným děním.
Zdeněk Pošíval
Stát jako dojná kráva
Rád bych cosi poznamenal k hrozící stávce dopraváků, ale nemíním se vůbec zabývat tisíckrát omílanými aspekty. Mnohým z nich příliš nerozumím, jiným se snažím porozumět a z některých mi zůstává rozum stát.
Zdeněk Pošíval
Mystifikace třináctého důchodu
Třináctý důchod je termín, který, ačkoliv jde o mystifikaci, je poslední dobou až příliš často k slyšení i vidění ve všech médiích.
Zdeněk Pošíval
Kultura a umění jsou přece dva odlišné pojmy
Nejsem lingvista, natož etymolog či sémantik, ale mnohé jazykové pozůstatky po vládě komunistů mě štvou: kupříkladu kumulace dvou rozdílných kategorií kultury a umění.
Zdeněk Pošíval
Prasečí chřipka v českém podání (2. část)
Tak jsem byl naočkován, byť to bylo po česku složité. Stručně zopakuji dosavadní průběh. Nejprve mě telefonem oslovila praktická lékařka, mám-li zájem o očkování, neboť mou chronicky nemocnou osobu vybrala a zařadila mezi ohrožené pacienty sama pojišťovna. Paní doktorka mi také jedním dechem oznámila, že vakcínu bohužel nemá ještě k dispozici, abych si zatelefonoval později, kdy jí látka bude doručena.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2692x