Nejsem hrdý na to, že jsem Čech

Internetem koloval novinový výstřižek s esejí Josefa Klímy, v němž její autor ozřejmuje důvody, proč se stydí za to, že je Čech. Tenhle investigativní novinář, proslulý svými kritickými reportážemi na televizi NOVA, přiznal, že ještě za totality cestoval stopem po Skandinávii a když se ho zeptal neznámý Švéd za volantem na jeho národnost, zastyděl se za svou zemi, vydával se radši za Rakušana a trnul, aby na něho v autě někdo nepromluvil německy, protože z tohoto jazyka neznal ani slovo. Nu a nyní se za svůj národ stydí znovu.

S důvody, proč se Josefu Klímovi nelíbí současná situace v České republice, lze vesměs souhlasit, zejména po posledních šarádách politiků, ale přiznáním, že se stydí za své češství, mě zvedl ze židle. Spisovatel Jiří Mucha, jenž se spojeneckými vojsky prošel jako válečný zpravodaj celou západní frontou a účastnil se i osvobozování Plzně, řešil podobný problém, ale prohlásil přitom, "že není nikterak hrdý na to, že je Čechem, ale nestydí se za to." K takové formulaci popisu mentálního stavu lidiček našeho národa bych se kdykoliv připojil. Popsal jsem už několikrát mravní stav občanstva své země, za nějž je leckdy možné se stydět, ale vládnoucím českým šlendriánem není přece vyčerpána zásobárna pozitivních národních hodnot, proboha!

A také jsem se včera dočetl něčí velkou lítost, že jsme se "trhli" od Rakouska. Pan Josef Klíma se ve chvilce národního studu přihlásil také raději k Rakousku. Proč zrovna k němu je mi záhadou. Mám-li volit nedobrá paradigmata, pak se ptám: je mu snad historicky bližší dědictví sounáležitosti s nacismem, či snad přímo s místem rodiště Adolfa Hitlera, nebo co vlastně, kýho čerta? Je mu snad mnohem bližší než dědictví našeho někdejšího spojenectví s bolševismem, čí snad s místem rodiště Klementa Gottwalda?

Stydí-li se nejen Josef Klíma za své češství, stydí se s podobnými stydlíny zároveň za své kamarády, kolegy, za své rodiče, za své česky mluvící čtenáře.  Jede přeci v českých malérech naprosto stejně jako všichni ostatní... Proč tedy raději neodejde nebo se nestydí výhradně za sebe?