Mluvený text cizojazyčných filmů býval obvykle překládaný v titulcích vkládaných do obrazu. Později jej vystřídal text namluvený (dabovaný) již česky, přičemž v závěru byl seznam původních herců i tvůrců doplněný i jmény jazykových dabérů.
Dovolím si nejdříve vysvětlit tu povrchnost.
Divák vnímá film vizuálně i auditivně současně. Prakticky to vypadá tak, že hlasatel na konci filmu otevře závěrečné sdělení slůvkem "hráli" - v napsaném textu si divák přečte jména herců interpretujích osoby scénáře a v doprovodném mluveném textu se dozví jména jejich česky hovořících dabérů. Tak nejen pochopí, kdo tu kterou postavu ve filmu hrál, ale zároveň i kdo jeho postavu česky namluvil. Zrakem si tedy přečte jména herců a v tutéž chvíli si vyslechne i jména jejich jazykových dabérů.
Postupně však tento srozumitelný systém přestává fungovat. Režie českého dabingu si ohlášení obsazení ješitně zjednodušuje: po zmíněné větě "v českém znění hráli" vychrlí výlučně česká jména bez ohledu na to, co právě běží v titulkách. Falešně tak vzbuzuje dojem, že ve filmu hrají především Češi.
Že by se zapomnělo na systém současného vnímání viděného i slyšeného?
A nyní k té neuctivosti.
Jako by ve filmu ze zahraniční tvorby původní herci přestali existovat a vystřídali je herci čeští. Je to silně zavádějící informace: čeští herci ve filmu pochopitelně nehrají; a jak již bylo řečeno, cizím hercům poskytují pouze hlasy. Dlužno poznamenat, že Češi dabují vskutku mistrovsky; synchron viděného se slyšeným bývá jedinečný, obdivuhodný a je nesporně uměním. Nicméně ony viděné postavy čeští dabéři nehrají; hrají je francouzští, angličtí, američtí, němečtí a jiní cizí herci. Je mi líto, ale nikoliv ti naši.
Ona věta "v českém znění h r á l i " zní mi tudíž jako chlubení se cizím peřím. Neblaze mi připomíná, že přivlastňování si cizích hodnot se v Česku dosud nepovažuje za příliš velký prohřešek.